K nejvýznamnějším rodům spjatým dlouhodobě s prostředím jižního Ratibořska patří Lichnovští z Voštic. Bernard Jiří Lichnovský koupil v roce 1608 vsi Chuchelnou a Strahovice a položil tak základy více než 300 let trvajícího sepětí rodu s tímto regionem. Z řad Lichnovských vzešla řada důležitých osobností. Uplatnili se jako diplomaté, významní církevní hodnostáři, armádní důstojníci či spisovatelé, milovníci kultury a umění. Jejich panství a majetkové državy se řadily mezi největší v Horním Slezsku.
K nejvýznamnějším rodům spjatým dlouhodobě s prostředím jižního Ratibořska patří Lichnovští z Voštic. Bernard Jiří Lichnovský (1572–1637) koupil v roce 1608 vsi Chuchelnou a Strahovice a položil tak základy více než 300 let trvajícího sepětí rodu s tímto regionem.
Tehdy se ještě jednalo o relativně nevýznamný rod, kterých bylo v této části Slezska několik desítek. Jeho vzestup začal teprve v 18. století, kdy byli Lichnovští postupně povýšeni do stavu svobodných pánů (1702), říšských hrabat (1727) a pruských knížat (1773). Tím se rozšiřoval i horizont jejich vlivu omezený původně na Krnovsko a Opavsko, brzy ale napojený na metropole a centra evropské politiky (Vídeň, Berlín, Londýn, Řím). Z řad Lichnovských vzešli důležití diplomaté, významní církevní hodnostáři, armádní důstojníci či spisovatelé, milovníci kultury a umění. Jejich panství a majetkové državy se zařadily mezi největší v Horním Slezsku.
Jak napovídá šlechtický predikát, pocházela tato původně vladycká rodina ze vsi Voštice u Pštiny v Horním Slezsku, kde jsou nejstarší nositelé tohoto jména doloženi ke konci 14. století. Od 15. století se domovem rodiny stalo Krnovsko, kam se přesunul Hanuš z Voštic. Sňatkem s Žofií z Drahotuš, vdovou po Mikuláši II. z Lichnova, získal v roce 1491 tvrz a statek Lichnov ležící mezi Krnovem a Bruntálem. Jelikož rod pánů z Lichnova vymřel Mikulášem II. po meči, převzal Hanuš jejich jméno a začal se napříště psát jako Lichnovský z Voštic.
Hraběcí erb knížat Lichnovských (Zemský archiv Opava)
Počínaje Hanušem působili Lichnovští po čtyři generace ve službách krnovských vévodů a zastávali i důležité úřady (nejvyšší zemský sudí, zemský hejtman, nejvyšší lovčí). Vedle Lichnova vlastnili i Neplachovice, kde postavili renesanční zámek. Koupě Chuchelné a Strahovic na Ratibořsku naznačila nový záměr přenést centrum rodového panství mimo původní Krnovsko. Bernard Jiří přikoupil ještě sousední vsi Píšť a Ovsiště (1625) a jeho nástupce Karel Maxmilián rozšířil državy o Štěpánkovice (1671), Rohov a Strahovice (1676), Bořutín a Boleslav (1679) a konečně Kobeřice (1681). Když v 18. století jejich potomci připojili další panství Hrabůvka (Grabówka, 1730) a Křižanovice (Krzyżanowice, 1775), rozsah majetku se zdvojnásobil. Zahrnoval úrodná pole, lesy i soustavu rybníků, které se staly základem hospodářsky prosperujícího panství.
Lichnovští kupovali v průběhu 18. století i další državy, kupříkladu vzdálené Odry (1714) či velké panství Hradec u Opavy s krásným zámkem (1778). Po rozdělení Slezska mezi Rakousko a Prusko se tak jejich majetek nacházel v obou zemích.
Zámek nemusí být vždy velké reprezentativní sídlo aristokracie. Opravdu honosných zámků byla a je ve skutečnosti spíše menšina a na Hlučínsku této vžité představě odpovídají snad pouze Kravaře a Šilheřovice (jejichž dnešní podoba je ale až výsledkem přestavby ve druhé polovině 19. století). Realitě neodpovídá ani představa, že velké zámky obsahovaly ve všech patrech pouze bohatě vyzdobené komnaty a sály. Zámek totiž nebyl jen domovem šlechtické rodiny majitelů, ale často i sídlem velkostatku a správy panství. Obsahoval proto také obslužné a hospodářské části, skromnější bydlení pro hosty i zcela jednoduché bydlení pro personál a zaměstnance.
Tradiční venkovský barokní zámek, který neměl primárně reprezentační funkci, býval jen nevelkou jednopatrovou stavbou (Chuchelná, Bolatice, Oldřišov a nejhonosnější Velké Hoštice). Každodennímu provozu či ubytování personálu sloužilo přízemí a podkroví, rodině a reprezentaci patro. Řada zámků v průběhu staletí dokonce svou obytnou funkci zcela ztratila a stala se jen správními objekty velkostatku (Bolatice, Dolní Benešov, Hlučín a po roce 1750 na zhruba jedno století i Chuchelná).
Původní podoba starého a nového zámku v Chuchelné na pohlednici z období okolo roku 1910 (Muzeum Hlučínska)
Zámek v Chuchelné byl prostou barokní stavbou tvořenou jediným křídlem. Kvůli pozdějším přestavbám (kolem roku 1850 a 1915) neznáme jeho původní podobu, ani dobu vzniku. Mohl vzniknout již koncem 17. století, ale pravděpodobněji až kolem roku 1720 za Františka Bernarda Lichnovského (1664–1747).
Dominantní pozice Chuchelné nevydržela dlouho, neboť Bernardův syn František Leopold (1690–1742) zahájil velmi ambiciózní projekt výstavby trojkřídlého barokního zámku v Odrách (1730–1736) postaveném snad za účasti významného vídeňského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta (1668–1745). Významná budova se vstupním nádvořím a velkým parkem byla v šedesátých letech 20. století poničena požárem a následně na příkaz komunistického vedení v roce 1966 bezohledně odstřelena. Sami Lichnovští ovšem zámek v Odrách i s celým okolním panstvím již roku 1792 prodali. Jeho roli měl totiž převzít nově získaný zámek a panství Hradec nad Moravicí (od 1778).
Právě zámek v Hradci nad Moravicí si veřejnost s Lichnovskými spojuje nejvíce. Objekt renesančního původu nechali po velkém požáru v roce 1796 radikálně přestavět v klasicistním stylu. Tato podoba (tzv. Bílý zámek) se zachovala dodnes. Stala se první význačnou klasicistní stavbou na území Slezska a inspirovala řadu dalších místních stavebníků. Ve druhé polovině 19. století doplnil areál ještě tzv. Červený zámek, postavený v působivém novogotickém stylu z režných cihel. Ačkoliv tento objekt působí velmi vznešeně, sloužil jako hospodářské zázemí (konírny, kovárna, kanceláře, byty zaměstnanců).
Zámek v Křižanovicích byl původně jednoduchou barokní stavbou s mansardovou střechou, podobal se zámku v Bolaticích a dalším venkovským zámeckým stavbám. Svou podobu radikálně změnil po romantické novogotické přestavbě v sedmdesátých letech 19. století.
Pokud konkrétní rod vlastnil více zámků, byly jejich funkce přirozeně rozděleny a určeno období, během něhož byl každý z nich obýván. V 19. století tak například Lichnovští trávili léto a většinu podzimu na Hradci, v listopadu se přesouvali na Chuchelnou, kde strávili Vánoce, a s počátkem jara v březnu a dubnu odjížděli do Křižanovic.
Barokní podoba zámku Křižanovice na obrazu Johanna Kesselheima z roku 1827 (Státní zámek Hradec nad Moravicí, NPÚ ú.p.s. Kroměříž)
Měli majetky převážně na Ratibořsku. Téměř jedno století (v letech 1629–1727) vlastnili panství Hlučín. Řadili se ke stoupencům Habsburků a rekatolizace. V době jejich držby Hlučína byl opraven farní kostel sv. Jana Křtitele, pro který Gašínové pořídili nový hlavní oltář, varhany a liturgické předměty.
Byli původem bavorský rod, později usazený v Braniborsku, který do Slezska přišel v průběhu třicetileté války. Drželi panství Kravaře v letech 1636–1782. Jan Rudolf von Eichendorff nechal v letech 1721–1728 vystavět v Kravařích honosný barokní zámek. Rod vlastnil v letech 1787–1835 rovněž panství Šilheřovice. Počátkem 19. století se pokoušeli na východním úpatí Landeku těžit uhlí z prvních slojí.
Pocházeli ze Vsetínska a vlastnili řadu panství na jižní Moravě. Jeden z příslušníků tohoto rodu se stal dokonce prvním brněnským biskupem. V letech 1754–1787 jim patřilo panství Velké Hoštice. Zakoupil je Dominik Ignác Chorinský a nechal zde vystavět nejprve nový barokní zámek a v letech 1769–1773 v jeho blízkosti i honosný kostel sv. Jana Křtitele.
