Během ledových dob ve starších čtvrtohorách (před cca 500 až 120 tisíci lety) byla oblast dnešního Hlučínska opakovaně pokryta ledovcem. Jednalo se o okraj rozlehlého pevninského ledovce, tzv. severoevropského ledovcového štítu. Tento ledovec vznikl na Skandinávském poloostrově a v Karélii (území při dnešní finsko-ruské hranici), odkud se šířil do jižnějších částí Evropy. Ve střední Evropě se zastavil o hřebeny hor. Na území současného Moravskoslezského kraje zastavily postup ledovce Zlatohorská vrchovina, Nízký Jeseník a Moravskoslezské Beskydy.
Během ledových dob ve starších čtvrtohorách (před cca 500 až 120 tisíci lety) byla oblast dnešního Hlučínska opakovaně pokryta ledovcem. Jednalo se o okraj rozlehlého pevninského ledovce, tzv. severoevropského ledovcového štítu. Tento ledovec vznikl na Skandinávském poloostrově a v Karélii (území při dnešní finsko-ruské hranici), odkud se šířil do jižnějších částí Evropy. Ve střední Evropě se zastavil o hřebeny hor. Na území současného Moravskoslezského kraje zastavily postup ledovce Zlatohorská vrchovina, Nízký Jeseník a Moravskoslezské Beskydy.
Podél okraje ledovce se táhla pásma morén – tj. usazenin, které ledovec svým pohybem nahrnul jako buldozer do podoby valu. Na Hlučínsku rozeznáváme tři morénové valy. Tyto hřbety se táhnou od západu k východu. Severní hřbet probíhá od Oldřišova přes Chuchelnou k Píšti, střední hřbet z oblasti severně od Chlebičova k Chuchelné a jižní hřbet od Opavy, podél severního okraje Kravař až k Hlučínu.
V oblasti Hlučínska se ledovec pohyboval po starších říčních uloženinách. Přinesly je sem toky přitékající z Hrubého Jeseníku, a proto obsahovaly valouny tamních minerálů a hornin (především křemen a různé přeměněné horniny). Během roztávání se z ledovce uvolňovaly nahromaděné sedimenty a také voda, která uvolněný materiál přemístila a následně jej uložila do vrstvy štěrků a písků. Tímto způsobem vznikly jemnozrnné ledovcové uloženiny obsahující valouny tvořené především křemenem. Mezi horninami a sedimenty, které vznikly činností ledovce, nalezneme i skandinávsko-finsko-baltské žuly, různé typy přeměněných hornin, pískovce, vápence a pazourky (obsahující zkameněliny) a vzácně také jantar.
Štěrkové vrstvy jsou na Hlučínsku až několik desítek metrů silné. Štěrk se zde těžil ve štěrkovnách u Hlučína a Dolního Benešova, které byly po odtěžení svrchních vrstev zaplavovány a dnes slouží jako rekreační vodní plochy.
Bohatý výskyt písku ve zdejší krajině dokládají četné pískovny, které najdeme téměř v každé vesnici. Největším dobývacím prostorem je v současnosti pískovna mezi Závadou, Bohuslavicemi a Vřesinou. Prostředí bývalých pískoven se stalo vhodným útočištěm pro mnoho druhů živočichů a rostlin, které mají v okolní (kulturní, člověkem přetvářené) krajině menší šanci na přežití. Vytěžená pískovna u Kravař je v současné době vyhlášena jako národní přírodní památka Odkryv v Kravařích. Mnohé z pískoven však bohužel takové štěstí neměly a byly zasypány odpadem. Z geologického i přírodovědného hlediska tak zanikly cenné lokality.
Severské horniny nejsou jen součástí písků a štěrků, nýbrž tvoří i velké bludné balvany. Byly nalezeny téměř ve všech obcích Hlučínska a jsou zde vystavovány na veřejných prostranstvích nebo tvoří dekoraci zahrad. Největší bludný balvan Hlučínska přesahuje svou délkou dva metry. Byl nalezen v Hlučíně na Rovninách, kam vlivem ledovce doputoval až z jihovýchodního Švédska.
Koryta řeky vytékající z ledovce na Špicberkách. V podobných řekách se ukládaly písky a štěrky na Hlučínsku. (foto Martin Hanáček)
Šterkové vrstvy (foto Jakub Kubačka)
Profilová stěna, která zůstala zachována např. v pískovně v Bělé, představuje ukázkové místo pro studium čtvrtohorního zalednění. Nejsvrchnější vrstva nese doklady půdotvorného procesu. Bezprostředně pod kořeny rostlin leží tenká humusová vrstva ornice, která přechází do podloží v béžově šedém substrátu, dále se mění do rezavě hnědého substrátu s šedými šmouhami. Pod ním následuje matečná hornina, která již není půdotvornými procesy ovlivněna – sediment ledovcové morény. Jedná se o vrstvu prachu a písku, kterou uložil přímo ledovec, když po období tání znovu postoupil a překryl uložené písky. Ledovec totiž postupoval a ustupoval střídavě, v závislosti na klimatických změnách, a svou vahou deformoval usazeniny.
Ve střední části stěny pískovny vidíme téměř vodorovné až mírně nakloněné tenké vrstvy písku a štěrku. Tyto sedimenty se uložily v širokých a mělkých říčních korytech, která se vzájemně spojovala a rozdělovala. Celá řeka vytékala z roztávajícího pevninského ledovce a roznášela materiál, jenž byl ledovcem přinesen.
Profil pískovny v Bělé (foto Jakub Kubačka)
Pískovny se staly místem výskytu vzácných živočichů a rostlin vázaných na obnažený substrát – písek. Přímo pod stěnou bělské pískovny můžeme pozorovat například mravkolvy a také brouky svižníky (svižník zvrhlý a písečný). Jejich larvy si hloubí komůrky v písku a loví drobné živočichy, zatímco dospělci lapají létající hmyz. Vyhledávají teplá místa s nízkou nebo žádnou vegetací, která dnes nalézají již výhradně právě v pískovnách.
V prozatím poslední době ledové už na území dnešního Hlučínska pevninský ledovec přímo nezasáhl (zastavil se ve středním Polsku), přesto však ovlivnil zdejší klimatické podmínky. Chladné suché podnebí a mrazy způsobovaly zvětrávání a rozpad hornin na drobná prachová zrnka, která pak vítr přenášel na značné vzdálenosti. V oblasti Hlučínska i dalších regionech (např. na jižní Moravě) se tato zrnka ukládala a postupně zde vytvořila sediment zvaný spraš. Světle okrová barva, kterou se spraš vyznačuje, je způsobena vysokým obsahem oxidů železa. Sprašové hlíny se využívají na výrobu cihel, střešních tašek a jiných cihlářských výrobků.
Profil spraše (foto Jakub Kubačka)
V mocných sedimentech, které vznikly činností pevninského ledovce ve čtvrtohorách, je ukryto velké množství různorodého materiálu. Můžeme jej rozčlenit do tří skupin:
1) bludné balvany,
2) souvky,
3) štěrky, jíly a písky.
Bludné balvany jsou kameny velikosti větší 25 cm, v naší oblasti se však našly i kameny o velikosti 2–2,5 m. Souvky jsou menší kameny o rozměrech větších než 1 cm a menší než 25 cm.
Mezi bludnými balvany, souvky, ve štěrkových a pískových vrstvách najdeme vyvřelé, krystalinické, přeměněné (metamorfované) a usazené (sedimentární) horniny. Z přeměněných hornin převažují ruly, křemence nebo amfibolity. Ze sedimentárních dominují pískovce, vápence a pazourky. Sediment jantar (zkamenělá pryskyřice) se u nás vyskytuje jen velmi vzácně.
Bludné balvany a souvky se v minulosti používaly jako stavební materiál všude tam, kde nebyl k dispozici jiný kámen, např. při budování hradeb nebo dláždění ulic a náměstí. Dále sloužily jako zrnotěrky (drtidla zrní ze dvou kamenů), mlýnské kameny, hraniční kameny, dělové koule, milníky, pomníky.
Jelikož k nám ledovec doputoval z oblastí Švédska a Finska, kde se nachází nejstarší geologický základ Evropy (tzv. baltický štít), jsou bludné balvany tvořeny horninami vzniklými již během starohor. Například balvany umístěné v Hlučíně v ulicích Krátká a Na Valech tvoří žuly přivlečené ledovcem z jihovýchodního Švédska. Tamní oblast je tvořena obrovskými tělesy žul starohorního stáří 1,86 až 1,65 miliardy let. Řada velkých bludných balvanů pochází právě z tohoto regionu.
Na území Hlučínska se nachází mnoho dalších bludných balvanů. Byly objeveny (v průběhu 19. a 20. století) především při těžbě písku a cihlářské hlíny pro stavební účely. Jednalo se o menší pískovny a donedávna i o hliniště patřící k hlučínské cihelně (vlevo od silnice do Ludgeřovic).
Bludný balvan v parčíku ulice Krátké v Hlučíně (foto Jakub Kubačka)
