Požáry patřily od nepaměti vedle epidemií, válek či neúrody k největším hrozbám. Ztráty na životech sice nebývaly vysoké, ale vypukl-li požár, padla mu za oběť často i polovina vesnice nebo města. Až do 19. století bývala totiž jejich zástavba povětšinou dřevěná, se šindelovou či doškovou střechou. Zemský zákon pro pruské Slezsko z roku 1873 uložil za povinnost všem obcím, které mají více než padesát domů, aby zřizovaly dobrovolné hasičské sbory. Ale trvalo několik desetiletí, než se podařilo znění zákona naplnit. První dobrovolný sbor na území dnešního Hlučínska vznikl v Hlučíně roku 1881. Následovalo založení sborů v Dolním Benešově a Sudicích (oba 1886), Zábřehu (1889), Štěpánkovicích (1893), Kobeřicích (1898) či Oldřišově (1899). Ve většině ostatních obcí byly sbory zřízeny v prvním desetiletí 20. století.
Požáry patřily od nepaměti vedle epidemií, válek či neúrody k největším hrozbám. Ztráty na životech sice ani u těch nejrozsáhlejších nebývaly vysoké, ale vypukl-li požár, padla mu za oběť často i polovina vesnice nebo města. Až do 19. století bývala totiž jejich zástavba povětšinou dřevěná, se šindelovou či doškovou střechou. Dokonce i zděné komíny se začaly stávat standardem až od počátku 19. století. Do té doby se běžně stavěly z dřevěných desek vymazaných hlínou. Za žhářství padaly ve středověku velmi kruté tresty (často upálení) a pokutován či potrestán byl i ten, kdo se na hromadném hašení požárů nepodílel.
Požáry pravidelně postihovaly také všechny hlučínské obce. Dovídáme se o nich z farních kronik, které podrobně líčí i míru zkázy. Kupříkladu Píšť zažila svůj nejničivější požár na Bílou sobotu 24. dubna 1740. Oheň vypukl v 10 hodin ráno a padla mu za oběť polovina vesnice včetně starého dřevěného kostela. Podobně devastující byly požáry v Sudicích (1638), Hati (1673), Hlučíně (1761), Velkých Hošticích (1765), Darkovičkách (1823) či Dolním Benešově (1863). K tragédiím patří rovněž požár zámku v Kravařích v lednu 1937.
Nejstarší požární sbory v našem regionu byly založeny v Hlučíně. Informace o jejich existenci máme již k roku 1791 a znovu k roku 1863, ale v obou případech tato sdružení s ohledem na nedostatečnou finanční i morální podporu ze strany města po několika letech zanikala. Teprve zemský zákon pro pruské Slezsko z 2. února 1873 uložil za povinnost všem obcím, které mají více než padesát domů, aby zřizovaly dobrovolné hasičské sbory. Ale trvalo několik desetiletí, než se podařilo znění zákona naplnit.
První dobrovolný sbor na území dnešního Hlučínska vznikl v Hlučíně. Jeho založení inicioval roku 1881 hlučínský starosta Stanislav Woytych (1850–1909). Byl ustaven v hostinci Na Krásné vyhlídce dne 2. srpna 1881 jako Feuerlösch und Rettungsverein (hasičský a záchranný spolek) a čítal 85 členů. Důkazem podpory sboru ze strany vedení města bylo, že hned v následujícím roce došlo k postavení věže na sušení hadic a byla zakoupena hasicí stříkačka. Nová hasičská zbrojnice byla zbudována během let 1888–1889.
Následovalo založení sborů v Dolním Benešově a Sudicích (oba 1886), Zábřehu (1889), Štěpánkovicích (1893), Kobeřicích (1898) či Oldřišově (1899). Ve většině ostatních obcí byly sbory zřízeny v prvním desetiletí 20. století (1900 Kravaře a Velké Hoštice; 1901 Hať, Hošťálkovice, Kouty, Petřkovice a Šilheřovice; 1904 Ludgeřovice; 1905 Bolatice, Bohuslavice a Kozmice; 1909 Třebom). Mezi posledními byly Píšť (1911) a Chuchelná (1919). V roce 1910 měly všechny dohromady 797 členů.
Technická výzbroj obecních sdružení sestávala z ruční sací stříkačky, velkých beček, v nichž se převážela k místu hašení voda, dlouhých dřevěných žebříků, kovových háků ke strhávání dřevěných hořících konstrukcí a z příslušného počtu hadic.
Hasičské zbrojnice byly nenáročné stavby, které zahrnovaly především vozovnu pro stříkačky a povoz pro dopravu beček s vodou, sklady dalšího vybavení a vysokou dřevěnou věž k sušení hadic.
Na základě úředního nařízení muselo být u každého domku připraveno pro případ požáru potřebné pomocné hasičské nářadí, které bylo pravidelně kontrolováno. Šlo o vědra na vodu, sud s vodou, bednu s pískem, dlouhé tyče s hákem a dlouhé tyče s plátěným pytlem na konci.
Tipy:
Patronem hasičů a ochráncem proti požárům je svatý Florian. Tento světec žil na přelomu 3. a 4. století na území dnešního Rakouska, které bylo v té době součástí Římské říše jako tzv. provincie Noricum. Byl důstojníkem římské armády a tajným křesťanem. Když císař Dioklecián rozpoutal v roce 303 poslední velké pronásledování křesťanů, stal se obětí této akce i Florian († 304). Byl zatčen v okamžiku, kdy chtěl před hrozícím nebezpečím varovat ostatní souvěrce. Navzdory mučení se odmítl zřeknout své víry a nakonec byl odsouzen k smrti krutým způsobem. Ke krku mu byl lanem přivázán mlýnský kámen a následně jej svrhli do vod řeky Enže, kde utonul. Jeho tělo bylo pohřbeno v místech, kde později vznikl klášter Sankt Florian u Lince. Florian se stal prvním rakouským světcem a je hlavním patronem Horních Rakous.
Jen málokdy je tento svatý znázorněn s mlýnským kamenem jako nástrojem své mučednické smrti. Naopak běžné se stalo zobrazení, kdy Florián ve zbroji s přilbicí a pláštěm hasí vědrem hořící dům. Tento příběh bychom ale v jeho životopise hledali marně. Objevuje se až v pozdních legendách, a to navíc v líčení, kdy měl jako malý chlapec zachránit hořící dům před zkázou modlitbou – nikoliv hašením. Na nejstarších vyobrazeních byl Florian zobrazen s nádobou, jež měla obsahovat vodu života, která má hasit zlo a hřích. Teprve později se toto významově hluboce symbolické pojetí přetransformovalo do zjednodušené konkrétní podoby hašení domu. A teprve od 15. století se rozvíjí kult sv. Floriana jako ochránce před ohněm. Jediná spojitost tohoto světce s vodou se přitom týká řeky, v níž byl utopen. Postupem doby se stal rovněž patronem dalších řemesel a profesí spjatých s ohněm (kovářů, kominíků, hrnčířů či hutníků). Na Ostravsku se tak často objevuje vedle sv. Barbory.
Ze strachu před ohněm a požáry nechyběl obraz sv. Floriana snad v žádném kostele. Socha světce z roku 1882 v Dolním Benešově stojí v místech, kde roku 1863 vypukl velký požár.
Svatému Florianovi je zasvěcen kostel v Kozmicích. I přes popularitu světce byl ale důvod zasvěcení tohoto kostela jiný. Patrocinium prosadil fundátor kostela P. Florian Hein, který kostel zbudoval v letech 1802–1804. Ve 20. století nevelkou barokní stavbu nahradil nový modernistický kostel z let 1934–1937. Starý kostel byl rozebrán teprve v roce 1950.
