Slabikář a čítanka pro menší dítky poprvé vyšel roku 1844 a dočkal se šesti známých vydání. První vydání vyšlo na tehdejší dobu mimořádně vysokým nákladem 2000 kusů, z nichž se jen v samotném Hlučíně prodalo 460 exemplářů. Slabikář byl určen pro děti do deseti let a kromě zprostředkování písma a čtení v mateřském jazyce se soustředil také na budování základních znalostí z různých oborů, například přírodopisu či lokálního zeměpisu. Slabikář se pruském Horním Slezsku používal až do roku 1873, kdy jej stát zakázal.
Budoucí kněz a společenský aktivista se narodil v roce 1812 v Dolním Benešově do rodiny kožešníka. Prvorozený syn dostal poněkud nezvyklé křestní jméno Cyprián, nejspíše podle světce, který žil ve 3. století našeho letopočtu. Svatý Cyprián byl jedním z církevních otců a zemřel mučednickou smrtí roku 258. Význam jména lze přeložit jako „muž z ostrova Kypr“. V současné době žije v České republice deset mužů s tímto jménem.
Ačkoli žil na pruské straně hranice, chodil mladý Cyprián do školy v rakouské Opavě. Jako desetiletý začal navštěvovat zdejší hlavní školu, aby se naučil německy. Poté absolvoval opavské gymnázium a následně gymnázium v Hlubčicích, kde v roce 1832 složil maturitu. V témže roce začal studovat katolický seminář ve Vratislavi, kde mezi jeho učitele patřil také významný fyziolog a biolog Jan Evangelista Purkyně.
Na kněze byl Cyprián Lelek vysvěcen v roce 1835 v Poznani. Poté působil jako kaplan ve farnostech v Bavorově, Oldřišově a Hlučíně. V revolučním roce 1848 se zapojil do politického dění. Byl zvolen za ratibořský okres poslancem pruského sněmu v Berlíně a o rok později nahradil zemřelého Felixe Lichnovského jako poslanec frankfurtského parlamentu. Až do rozpuštění sněmu se zúčastnil všech zasedání, ale nijak aktivně se neprojevoval.
Po potlačení revoluce byl Lelek odsunut na bezvýznamnou filiální farnost do vesnice Vodka (dnes Wódka, Polsko). V průběhu následujících desetiletí odtud pravidelně docházel do patnáct kilometrů vzdálené Opavy, kde udržoval kontakty s českými vlastenci a protagonisty národního hnutí.
Za své zásluhy v péči o farníky, školství, ale i boj proti alkoholismu byl Lelek jmenován v roce 1883 čestným radou arcibiskupské konzistoře olomoucké arcidiecéze. Převzetí tohoto titulu se však nedočkal, neboť 26. dubna 1883 v Hlubčicích náhle zemřel. Pohřben byl 30. dubna na hřbitově při kostele ve Vodce. Jeho hrob se tam nachází dodnes. V Dolním Benešově je po něm nazváno náměstí a na rodném domě Cypriana Lelka se nachází pamětní deska.
Jako kněz si Lelek velmi dobře uvědomoval význam školství pro vytváření národního vědomí. Protože v Prusku byly obecné školy od čtyřicátých let 19. století podřízeny dohledu církve, mohl Lelek, jenž zastával funkci školního inspektora, své úsilí soustředit tímto směrem. Na obecných školách bylo povoleno vyučování slovanských jazyků. Díky tomu se stal Lelkův Slabikář a čítanka pro menší dítky, poprvé vydaný roku 1844, oficiální učebnicí pro všechny školy s převahou česky mluvících žáků až do roku 1873.
Učebnice se dočkala šesti známých vydání (některé zdroje hovoří o sedmi). První vydání vyšlo na tehdejší dobu mimořádně vysokým nákladem 2000 kusů, z nichž se jen v samotném Hlučíně prodalo 460 exemplářů. Slabikář byl určen pro děti do deseti let a kromě zprostředkování písma a čtení v mateřském jazyce se soustředil také na budování základních znalostí z různých oborů, například přírodopisu či lokálního zeměpisu. Lelek uplatňoval ve svém slabikáři citlivý didaktický přístup založený na přiblížení probírané látky světu dětí. Využíval proto například různá říkadla, hádanky, písničky a modlitbičky nebo situoval texty do venkovského prostředí, které bylo žákům přirozeně blízké. Třebaže byl slabikář psán především novogotickým písmem (tzv. frakturou a kurentem) a sloužil primárně k výuce tohoto jazykového kódu, neopomíjel ani znalost humanistického písma, kterým jsou vytištěny některé pasáže. Latinkou psané texty zřetelně odkazují k českým reáliím i historii a implicitně tak spojují tento typ písma s českou kulturou. Na svou dobu byl slabikář velmi progresivní a mezi uživateli se těšil široké oblibě.
Ve slabikáři je užito starší podoby českého pravopisu. Namísto š se užívá spřažených s, neexistuje zde písmeno j (jeho funkci plní g), naopak současné i je v mnoha případech zaměňováno za j, dnešní dvojhláska ou má archaickou podobu au.
 |
Titulní strana Lelkova Slabikáře a čítanky pro menší dítky (Muzeum Hlučínska)
Další záměr, vydání čítanky pro starší děti mezi desátým a čtrnáctým rokem věku, se Lelkovi nepodařilo naplnit a její rukopis se nedochoval. Významným publikačním počinem se naopak stala jeho učebnice vlastivědy, kterou vydal pod názvem Opis Slézska.
Dějiny vesnic na Hlučínsku se od roku 1742 odvíjely odlišně od ostatního území historického Opavska, ale ani nová státní hranice mezi Rakouskem a Pruskem přirozené vazby mezi lidmi ze sousedních obcí nezpřetrhala. Vždyť i samotný Lelek mohl navštěvovat školy v Opavě, tedy za státní hranicí. Rozdílná státní správa se však promítla do podmínek školní docházky. V Rakousku byla povinná školní docházka zavedena Všeobecním školním řádem Marie Terezie v roce 1774 a týkala se dětí ve věku od 6 do 12 let. Systematicky budovaná pruská státní správa měla před rakouskou náskok několika desetiletí. Již v roce 1717 zavedl Fridrich Vilém I. povinnou školní docházku pro děti od 5 do 12 let. Vyučování ale nebylo nijak blíže specifikováno, děti měly do školy chodit v zimě denně a v létě dvakrát týdně. Školní docházka zůstala v praxi víceméně dobrovolná. Většina rodičů, zejména na venkově, své potomky do škol pravidelně neposílala, neboť rodina by se tím obzvláště v létě ochuzovala o pracovní sílu. I přesto v Prusku počet vesnických škol stoupal. V roce 1717 jich bylo 320, zatímco v roce 1740, kdy na trůn nastoupil Fridrich Veliký, existovalo v zemi již 1480 vesnických škol. V roce 1754 byla školní docházka rozšířena na děti až do čtrnáctého roku věku. Školský systém byl zdokonalen na počátku dvacátých let 19. století, kdy došlo k zavedení systému tříd.
Cvičení paměti
Posílej děti cestovat do nějaké dědiny, přikaž jim potom, když zase do školy přišly, aby všecko co tam viděly zase povídaly.
Procházka s dětmi na vinu horu
1. Cvič tam jejich zrak od nich žádaje, aby daleké věže stromy poznaly, aby vzdálenost jednoho předmětu od druhého udály.
2. Ukazuj jim rozličné rostliny, květy, byliny, kopaniny a pojmenuj jim to.
3. Poznávej jejich náchylnosti, schopnosti, chuti atd.
4. Uč jich nějaké hry pro cvičení těla příhodné.
Popis obydlí
„2. Ze síně vedou schody na hůru, tam se přechovávají rozličné věci k živobytí potřebné, pecny chleba, měšky s obilím, tam jsou někdy truhly se šatstvem, uzené maso, len, příze… Ze sině vedou schody důl do pivnice, tam se schovává náběl a zimního času i zemčata /kobzole/ a zelí v bečkách, neboť tam v zimě tak snadno mráz nedojde.
6. Ten, který vedle nás mešká, jmenuje se náš soused. Sousedé mají se milovat a v pokoji mezi sebou žíti. To místo kde mnoho stavení stojí, kde fojt rozkazuje, jmenuje se dědina, tam ale, kde trhy držané bývají a kde měšťanstvo (burmistř) rozkazuje, jmenuje se město. V dědinách jsou lidé více volnější, v městech ale řemeslníci, kupci a umělci. V některých dědinách jest zámek, kde milostpán nebo jeho náměstníci přebývají.“
Tipy:
O rodičích
„..Moji rodičove jsou hrubě dobří, oni my dycky davaju jezt, kdy sem hladny, oni mi nedawno slubili, že mi nove šaty zpravuju, jestli jich dobře posluchat a do školy rad chodit budu“.
Tipy:
Tipy:
časopis – Zeitschrift, přeloženo jako složenina z němčiny
propásnout – verpassen, inspirováno němčinou
soucit – Mitleid, přeloženo z němčiny
okres, opis – převzato z polštiny
vercajk – Werkzeug, hovorový germanismus
klokan – novotvar, inspirováno slovem skokan
V závěru pak se žáky hledejte současné novotvary a pokuste se charakterizovat, z jakých jazyků a oblastí pocházejí. Můžete se pokusit o grafické znázornění pomocí diagramů.Příklad:
vygooglit, šopovat, lajknout, zabookovat, čeknout, stolkovat, mítink, brífink, brejnstormink; zkratky: LOL, wtf, btw, OMG….
